Kdo vlastně jsem...
Jak už jste z názvu webu, instagramu nebo záhlaví mohli zjistit, jmenuji se Kateřina Hrubá a jsem mladá začínající fotografka z vesnice za Prahou. Fotografování se aktivně věnuji od června roku 2020, a o tom, jak jsem se k němu dostala se můžete dočíst více v sekci "Můj příběh". Od října stejného roku navíc studuji žurnalistiku na Univerzitě Karlově, kde se od roku 2021 specializuji přímo na žurnalistickou fotografii.
Mimo fotografie se zajímám o sport a téměř veškerý zbylý volný čas věnuji právě jemu, ať už jako sportovec nebo fanoušek. K mým nejoblíbenějším sportům patří hokej, boxlakros, tenis a biatlon. Speciální místo v mém srdci pak má i hokejbal, který hraju závodně v modrobílém dresu berounských Keltů, a zároveň jej i pravidelně fotím.
Co, čím a proč fotím?
Své první fotografické krůčky jsem udělala s extra starou zrcadlovkou Olympus (typ si nevybavím), kterou jsme až do nedávna měli doma. Tu jsem občas brala na školní výlety do ciziny nebo jsem s ní fotila na dovolených.
Druhým věrným služebníkem byl vypůjčený Canon EOS D760 s univerzálním zoomem 55-250mm, f/4-5,6. Na něj jsem nafotila jak své první sportovní fotografie, tak první portréty zvířat a jejich páníčků.
Půjčovat si foťák na každé focení mě ale po chvíli přestalo bavit, a tak jsem se rozhodla pořídit si vlastní. Po dlouhém zkoumání a bádání jsem se do začátků rozhodla pro Nikon D5100 s podobným objektivem jako jsem používala na Canonu, a to tedy Nikkorem AF-S 55-200mm, f/4-5,6G ED DX. A protože jsem první měsíce fotila pouze sport, výše zmíněné duo dlouho čekalo na dlašího kamaráda do party. Ten přišel zhruba se začátkem jara roku 2021, kdy jsem dokoupila krajinkářský Nikkor AF-S 18-55 mm, f/3,5-5,6G DX VR. A asi o týden později jsem rozšířila svoji objektivovou rodinku ještě jednou, a to další delší sklo Tamron AF 70-300 mm f/4,0-5,6 Di LD Macro, po kterém jsem toužila už od svých sportovně-fotografických počátků. To hlavně z toho důvodu, že "kratší" dvoustovka nedokáže pokrýt větší hřiště a nedocílím s ní kolikrát potřebného zajímavého detailu bez postprocesu.
K poslednímu rozšíření mého arzenálu došlo poměrně nedávno, když jsem si koupila portrétní objektiv Nikkor AF-S 35 mm, f/1,8 DX, který od té doby hojně využívám při focení portrétů, oslav a streetovek.
Můj příběh
Na začátek si sem vypůjčím části textu z vedlejšího odstavce a udělám takovou malou konjunkci. Jak jsem řekla, fotím zhruba od června 2020 a speciální místo v mém srdci patří hokejbalu. A co z toho vyplývá, když tyto dva fakty spojíme? No nebudu vás déle trápit... prostě a jasně jsem se k focení dostala díky hokejbalu.
Byla tehdy asi polovina června a já nevěděla co s horou volného času, který na mě po maturitě a přijímačkách každý den čekal. Jedno odpoledne jsem se proto rozhodla vyrazit na hokejbalový zápas našeho Áčka. Na něj jsem s sebou vzala největšího sportovního fanouška v okolí, moji maminku. Ta na mě ale ještě předtím než jsme vyrazily vyrukovala s otázkou, zda si s sebou nechci vzít foťák, a že by mi mohla nějaký půjčit od sousedů.
Dodnes nevím, co ji to tenkrát napadlo, vzhledem k tomu, že jsem předtím alespoň tři roky foťák nedržela, ale neprotestovala jsem a na hřiště odjela ověšená Canonem EOS D760 s objektivem 55-250 mm. Tam jsem vyrobila pár fotek, které jsem si posléze vítězoslavně umístila na Rajče, a tím celou mojí fotící anabázi ukončila... alespoň sama pro sebe. Asi za tři dny se mi totiž Roman, kapitán, hráč onoho A-týmu a můj nynější trenér a kolega, s tím, zda bych mu nepřeposlala fotky, co jsem na zápase udělala, aby je mohl vložit na klubové Rajče.
Album jsem mu tedy přeposlala a po chvilce mi přišla odpověď s nabídkou, zda bych pro klub nechtěla pravidelně fotit. Tu jsem po dlouhém váhání a pochybováním nad vlastními fotografickými (ne)schopnostmi přijala a nadobro se tak zamilovala do sportovní fotografie, které bych ráda zasvětila nejen svoji bakalářskou práci, ale i život.
Sny a cíle do budoucna
Každý z nás má nějaký cíl anebo sen. A každý se týká něčeho jiného - jeden sní o tom, že si koupí Bugatti Veyron, druhý by si přál velkou rodinu, jiný by si chtěl založit restauraci... Ten můj se ale týká focení. Mým momentálním cílem je zafotit si na Memoriálu Aleše Hřebeského a na vzniklých snímcích postavit bakalářskou práci na téma "Sportovní fotografie".